Cestopis-Kolumbijské ostrovy 2010
23.1.2010 - A je to tady.Ve čtvrt na osm ráno se naše letadlo Airbus 310 společnosti ČSA odlepuje od zmrzlé ranveje z Ruzyńského letiště a nabírá kurs směr Karibik. S podivem jsme sledovali kudy vedou letecké koridory z Prahy do Karibiku.Pro zajímavost je zde popíšu: přes Německo,Holandsko, Velkou Británii, kolem Grónska,přes poloostrov Labrador,přes New York(k vidění Manhattan,socha Svobody),Philadelfii,Norfolk,mys Canaveral,Floridu ,Varadero(kde bylo 1,5hodiny mezipřistání) na ostrov San Andrés.Celkový čas letu byl 14 hodin.Přivítaly nás tropy, a tak než nás místní řidič odvezl taxikem do resortu San Luis -Decameron,byli jsme slušně zplavený.Po trochu zdlouhavém přihlášení jsme se ubytovali a ihned šli okusit místní pláž a moře.(Je jenom přes hlavní silnici ostrova).Moc nás to tam nenadchlo a tak to bylo první a poslední koupání před naším resortem.Po občerstvení a prvním jídle (mimochodem pití a jídlo všude vynikající) jsme se šli připravit na zítřejší odlet na ostrov Providencia.
24.1.2010 - Po snídani,která byla kvůli odletu již před sedmou hodinou,jsme taxikem odjeli na letiště.V 8:00 jsme letadlem L410 (výrobce Let Kunovice- což v cizině potěší) odletěli na ostrov Providencia.Let trval 25 minut a vzhledem k tomu,že letěl nízko a pomalu tak to byl nezapomenutelný zážitek. Odjezd, opět taxikem, do části ostrova kde strávíme 2 noci.Výběr této částo ostrova je nádherný.Místo a ubytování je opravdu skvělé.Čisté, tiché,málo lidi(skoro sami) a přímo u moře.Program máme nabitý a tak jsme se okamžitě(samozřejmě po koupeli v moři -nádhera) vypravili na ostrůvek Santa Catalina - je spojen s ostrovem Providencia jen mostem "lásky".Tento malý ostrůvek,kde mají své "chaloupky"jen Kolumbijci a snad i nějaký potomek pirátů vedených kapitánem Morganem, jsme prošli jen z části. Je tady několik malých nádherných plážiček zakončených "Morganovou hlavou",což je skála podobající se (pohled od moře) hlavě proslulého kapitána Morgana.Ten měl ve své době a na těchto místech provozovat svoji výnosnou "živnost".Na ostrově San Andres jsou známky jeho působení také(např.jeskyně, atd.)Po zážitcích přírodních jsme zatoužili po zážitku gastronomickém.Byla však neděle a domorodí obyvatelé drželi siestu. Naštěstí se nás ujal jeden místní "týpek" a zavedl nás do domorodé cantiny, kde jsme si mohli pohladit žaludek výbornou domácí kuchyní. Polévka,kuře v krustě s rýží a nápoje a to vše v ceně asi 80 korun. Vynikající. Vracíme se do Posada Del Mar(tak se jmenuje místo našeho odpočinku a noclehu) a těšíme se na zítřejší výšlap na nejvyšší horu ostrova - El Pico.Výška od hladiny moře je: 360 m.
25.1.2010 - Brzy ráno,po vydatné snídani, odcházíme "zdolat" vrchol ostrova El Pico.První problém nastal při zjištění,že jsem zapomněl vodu.A to je velmi důležité v místních podmínkách. Proto jsem využil všechny své lingvistické schopnosti a "ukecal" jsem jednoho domorodce.Věnoval nám plastovou láhev vody.Mohli jsme vyrazit.Již při prvních metrech je poznat,že touto cestou moc lidí nechodí.Zarostlá,málo značená,pouhé 2 cedule na začátku stoupání..Cestou na vrchol míjíme jednoho domorodce.Ptáme se na cestu a po 2 a půl hodinách dost náročného výstupu stojíme na vrcholu El Pica.Stálo to za námahu.Nádherný výhled po celém ostrově a okolních ostrůvcích.(Krabí ostrov nebo tzv.Three Brothers cay- tři ostrůvky).Po chvilce odpočinku a obdivu ke zdejším přírodním krásám sestupujeme.Na zpáteční cestě nás doprovází neskutečné množství modrých ještěrek.Viděli jsme i leguána a dole nás čekal přes cestu stojící kůň.Za celou dobu jsme potkali pouze 2 turisty.
Únavu z výletu jsme smyli na nejbližší pláži.Po chvilce si už v místní restauraci pochutnáváme na mořských plodech(krevety,opravdu kopec) a rybě,salátu a příloze.Pár piveček a minerálka.To vše za cca 39000 peso.Asi 390 kč.Na zpáteční cestě stopujeme domorodce.Svezl nás spolu s místními děvčaty, na korbě auta.Tato zpáteční cesta "domů" nám uběhla opravdu velmi rychle.Sprcha,občerstvení a siesta v hamaku s výhledem na moře, mě nechala chvilku snít- zde bych opravdu několik týdnů "vydržel".Pomalu usínáme.
26.1.2010- Den odjezdu z ostrova začíname vydatnou výbornou snídaní, v jídelně,kde jsme sami.Odcházíme prožít zbytek času před odpoledním odletem.
Za chviličku se již koupeme v nádherně čistém a teplém moři.Po relaxaci a skvělém obědě(krabí klepýtka,ryba) se vracíme do reality.Balení, v 15:00 odjezd taxikem na letišťátko(opravdu co je malé to je hezké)a v 15:50 odlet na ostrov San Andrés.Nyní několik údajů o navštívených ostrovech Providencia a Santa Catalina: ostrovy leží v oblasti 3.největšího korálového útesu na světě(UNESCO).Zabírají rozlohu 17 km2.Jsou propojeny mostem "lásky" - Lovers' bridge.Nejvyšší hora El Pico(The Peak) měří 360 m.Leží severně od ostrova San Andrés(největší ostrov oblasti).A na tento ostrov jsme po 20 minutách přiletěli.
A opět taxi,přihlášení v již nám známém resortu San Luis Decameron,ubytování( v jiné tichém pokoji s lepším výhledem) a návštěva vynikající bufetové kuchyně.Poté koktejl Margarita,Whisky pár pivínek a spánek
27.1.2010 - Den začíná objednávkou do místní restaurace na večeři(el carte).Snídaně jako vždy pohladí.Již nebudu chválit,jen bych se opakoval.Odjíždíme místní dopravou(autobus jezdí každou hodinu za 1200 peso)do hlavního města San Andrés.Prohlídka centra města nás zmohla a tak využíváme služeb společnosti Decameron a to Boutique Los Delfines.Koktejl "Rom Punch",a pivo.Občerstvilo nás to natolik, abychom mohli pokračovat za dalším poznáváním. Koupel na největší (a prý i nejkrásnější) pláži ostrova,sendviče v nyní zavřeném hotelu společnosti Decameron(El Isleńo), náštěva Marylendu a odjezd do San Luis.To byl odpolední program. Večer začal pokračováním "Lukulských hodů" v objednané restauraci.Poté náštěva baru (program již znáte) a spánek.
Nyní několik údajů ostrova San Andrés: ostrov objevil vroce 1492 Kryštof Kolumbus.Leží v západní části Karibského moře, vzdálen 773 km od Kolumbie.
Jeho rozloha(spolu s dalšími ostrůvky) je 57 km2.Je dlouhý 12 km a široký(v nejužším místě) 3 km.Teplota od 28 - 35 stupňů. Žije zde asi 70 000 obyvatel.
Jsou směsicí potomků Španělů,Angličanů,Afričanů a Holanďanů,kteří se zde postupem času usídlovali.Živí se rybařením,obchodem(na ostrově je duty free) a turismem.Naše zkušenost s těmito obyvateli: vždy usměvaví,ochotní,čistotní a upravení.Jakmile slyší hudbu, tancují a zpívají.
28.1.2010 - Ranní program je stejný.Objednávka večeře (el carte),a poté zaplacení výletu na okolní ostrovy.Snídaně a náštěva Royal Marazul nám zabere dopoledne.Tento hotel je vskutku luxusní,ale koupání u malé plážičky s kalnou vodou by nás opravdu neuspokojilo. Odcházíme směrem na jih asi 2 km.Leží zde plážový klub Rocky Cay.Naproti klubu, v moři vzdáleném asi 500 m je ostrůvek, u kterého trčí z vody rezavějící vrak lodi. Ztroskotal na korálovém útesu(?).Na tento ostrůvek se dá dojít vodou. Písčité dno, voda sahající do výše pasu a přiměřené mořské vlny, to je vskutku příjemný zážitek.Pobyt v kluby Rocky Cay nás dost unavil(sluníčko ukazuje co dovede,koupání v teplém moři také) a tak se těšíme,co si "uvaříme" a "namícháme" dnes v Mezinárodní restauraci.Nezdravě přejedeni jsme odešli do baru.Spánek chutnal.
29.1.2010 - Po snídani odjíždíme autobusem opět do města(6 km vzdáleném).Prohlídka a nákup dárků nám zabralo dopoledne.Oběd je zamluven v Aquariu společnosti Decameron.Konstatovali jsme- ne špatný ale San Luis lepší.Náš pocit.S tímto pocitem odcházíme opět, na nám již známou pláž.Leží sice blízko letiště,ale musím konstatovat,že letadla jsou opravdu jen vidět a málo slyšet.Chtěl jsem si je nafotit(z pláže) při startu.Spatřil jsem je ale bohužel již vysoko nad hlavou.Vracíme se "domů", U jednoho z bazénů probíhá výuka reggee.Než jsem se nadál, sympatický lektor zatáhl manželku na "plac".Vskutku skvělá "práce".I toto patří ke Karibiku. Po dobré večeři jdeme do Piano baru.Hraje tam místní živá hudba.Hudebníci jako vystřižení z reklamy na reggee.Repertoár nás zklamal.Obávali jsme se,že příjde na řadu i "Bílá orchidej".Hráli prostě to, co si hosté žádají a to nám přišlo trochu líto. Jdeme spát.
30.1.2010 - Jsme jedni z prvních na snídani.A zase -výborná.Dnes jdeme na západ ostrova šnorchlovat.Jsme amatéři a tak si vybíráme Piscinitu 1.Vstup 1000 peso.Je to ohraničený kousek moře. Vstup ze skály po dřevěném žebříku.Pro nás to bylo vcelku zajímavé(po nakrmení se ryby houfovaly).Ale ani nás, natož náročnější "šnorchlaře"to neuspokojilo.Jdeme na sever.Po 500 m je další tzv.Piscinita 2.Větší,lepší a dražší - 2000 peso.Jakmile jste zde brzy, před náporem turistů,dá se tady vidět zajímavý podmořský život.Zvláště plavete-li kousek dál od místní atrakce.Je to pochod po mořském dně s poptápěckou kuklou na hlavě.Jste spojeni hadicí a udělají vám i DVD. Zvláštní a drahé.Asi 100 dolarů.
Viděli jsme při šnorchlování krásné barevné ryby i korály, ale top je asi někde jinde.Vracíme se napříč ostrovem přes kopec Pepper Hill.Je zde krásný výhled na část západního i východního pobřeží.Po obědě jdeme na jih ostrova.Je zde další "atrakce".Hoyo Soplador,tak se toto místo jmenuje.Gejzír vody,který po každé přílivové vlně vytryskne ze země.Je vzdálen asi 50 metrů od břehu a spojen vymletým tunelem v pobřeží. A jako všude na světě i zde je vše komerčně využito.Stánky se suvenýry,občerstvení,restaurace,nezbytné taxíky, atd.Na zpáteční cestě potkáváme na hlavní silnici tančící mládež v rytmu reggee, doprovázenou hudbou z auta. Opravdu zážitek.Jsme "doma", večeře a spánek.
31.1.2010 -Dnes moc nejíme.Odjíždíme na výlet po okolních ostrovech. Cena 37 dolarů za osobu. Na 1. ostrůvek - Johnny Cay odplouváme rychlým člunem.Člun skáče přes metrové vlny a než připlujeme na ostrov máme koupel za sebou.Johnny Cay je vzdálen 2 km severně od San Andrés.Rozloha -45,574 m2.Spousty stánků,občerstvení a čilý ruch.Ochutnávka koktejlu Colo-Loco.V kokosu je whiska,kokosová šťáva,led.Hezká pláž,velké vlny.Odplouváme na 2.ostrov - El Aquario.Oběd na ostrůvku-velká, velmi dobrá ryba.Kousek od El Aquaria je 3.ostrůvek -Haynes Cay.Dostáváme se na něj přebroděním úžinou mezi ostrůvky.Je to vcelku nebezpečné(poznal jsem to později při koupání), protože tam jsou spodní proudy.Působí to jako kdyby tam tekla řeka.Koupání slabší(asi jsme zmlsaní).Vracíme se na El Aquario.Šnorchlujeme a bohužel i poranění o korálový útes se nám nevyhnou.Malé odřeniny postříkame Akutolem a doufáme,že to mořská voda vyléčí.Vidíme i chudáka rejnoka(asi metrový kus)
jak se musí fotit s "turisty".Je rád,když to má za sebou a odplouvá do dáli.Vracíme se také.Máme toho dnes dost.K večeři dnes nemáme "něco z moře",ale pravý nefalšovaný biftek.Přišel k chuti.Večer uzavřel koktejl Daikiri,něco piv a spánek.
1.2.2010 -Dnes máme po včerejších návštěvách okolních ostrůvků odpočinkový den.Po opětovné vynikající snídani, se manželka (dále jen Dáša) necítí dobře,odpočívá na pokoji a já se vypravuji poznávat vnitrozemí ostrova.
Celé dopoledne si prohlížím jak žijí místní obyvatelé.Jsou zde výstavní"haciendy",ale také skromné příbytky těch obyvatel,kteří ještě nestačili využít boom turismu na ostrovy.Jinak jsou zde lidé ,jak jsem již uvedl předtím,
stále usměvaví,přátelští,ochotní,zkrátka "žijou".Po asi hodinové cestě do vnitrozemí jsem také narazil na prostranství veliké asi jako fot.hřiště.Tam bylo soustředěno asi 50 až 70 aut různých značek.Nevěděl jsem co si mám o tom myslet,protože nikde žádná dílna,opravna,vraky apod.Ani pohledy místních(překvapivě)nebyly "přátelské",jak jsem uvedl dříve,a tak jsem se celkem rychle odporoučel.Dodnes nevím co si o tom myslet.Odpoledne jsem strávil na Piscině 2 a po skvělé veřeři přišel vhod brzký spánek.
2.3.4.2010- VÁŽENÍ PŔÁTELÉ CESTOVÁNÍ:
dlouho jsem se rozmýšlel mám-li popsat potíže,které nám"zpříjemnily"závěr návštěvy Kolumbijských ostrovů.Popisuji je proto, aby zde vyzněly jako varování pro ty, kteří rádi cestují.
Jak jsem již dříve uvedl, na ostrůvku El Aquario jsme se také při šnorchlování maličko odřeli. Ranky si postříkali Acutolem a "jelo" se dál. Po nějaké době asi v úterý 2.2. Dáša dostala zimnici a horečku.Mysleli jsme ,že to bude asi nějaký druh chřipky(prasečí,Mexická, či co).Málo jedla a pila-respektivě dost,ale nic neudržela v žaludku.Vše se řešilo se společnými návštěvníky ostrovů z Česka.
Den před odjezdem však odřená noha na nártu( velikosti asi 2 cm) začala otékat a bolet.To jsme již věděli,že chřipka to nebude.V den odjezdu noha byla velmi oteklá,ale Dáša chtěla domů a tak jsme odlet připravili.Na letišti jsme otok konzultovali se stevardem,který nás ujistil,že let můžeme absolvovat.V půli letu někde nad Azorskými ostrovy krize vyvrcholila.Dehydrovaná a bolestí přemožená Dáša začala kolabovat.Šel jsem k letušce pro Colu se solí(poradil nám to gynekolog,který byl s námi na dovolené).Rozjela se záchrana s přistáním na Azorech.Ale to nešlo,neboť při mimořádném přistání to musí být hlášeno s předstihem.Veliké štěstí nás potkalo v tom,že na palubě letadla byli náhodou 2 doktoři,kteří doprovázeli pacientku z Cuby.Okamžitě napíchli infuzi,jednu poté druhou a již se nemuselo uvažovat o přistání v Londýně.Dáše se udělalo relativně lépe a tak jsme doletěli do Prahy.Na letišti si Dášu převzal místní lékařský personál a odvezli ji do Slaného.Po měsíčním léčení v nemocnici a měsíci doma je již celkem v pořádku(i když s malými následky).Touto cestou chci také poděkovat jak přítomným doktorům na palubě,tak personálu letadla.Co říci na závěr? -Prosím cestovatele- nepodceńujte jakoukoliv maličkost zranění nebo nemoci v cizině.